Bylo to perných deset sobot! Ráno vstát, teple se obléci, nezapomenout všechny jezdecké potřeby a hurá směr Nový Jičín, přesněji do Hřebčína HF v Životicích. Zpočátku panovala jemná oprávněná obava, mám na to? Postupem času však díky trenérům Denise a Standovi Hošákovi, obavy opadly a zůstalo jen těšení se na jezdecké tréninky.
Tříměsíčního základního kurzu jezdectví se zúčastnili naši nejstarší pětibojaři – Beáta Gazdová, Vanda Žálková, Anna Studénková, Jakub Haman, Matouš Matloch a Štěpán Surma.
Vyzpovídali jsme všechny účastníky kurzu jezdectví, a ti se s námi podělili o své zážitky. Nejdříve vás seznámíme s dojmy kluků. Děkujeme Kubovi, Matoušovi a Štěpánovi za rozhovor!
Když ses dozvěděl, že se v našem klubu otvírá kurz jezdectví, jaká byla tvá první myšlenka?
J: Super, konečně se přidá poslední disciplína pětiboje.
M: První myšlenka byla, že jsem ještě nikdy neseděl na koni.
Š: Nejprve jsem byl překvapený, protože jsem vždycky myslel, že na koni budu jezdit třeba až v osmnácti letech. Ale zároveň jsem byl potěšen.
Měl jsi ihned chuť se přihlásit, či se ukázaly i pochybnosti.
J: Chuť jsem měl, ale pochybnosti byly také.
M: Ukázaly se i pochybnosti.
Š: Ano, chtěl jsem se hned přihlásit a pochybnosti jsem zpočátku neměl, ty přišly až potom.
Měl jsi vůbec představu, co vše obnáší absolvování parkuru pro moderního pětibojaře?
J: Představu jsem nějakou měl, ale určitě jsem nevěděl vše.
M: Něco jsem věděl, ale spoustu jsem toho nevěděl, co to obnáší.
Š: Více méně ano, přesné podrobnosti až při průběhu kurzu.
Slyšel jsem, že společný nákup jezdeckých potřeb v Ostravě vyvolal párkrát hromadný smích, nějaká historka by nebyla?
J: Dělali jsme srandu, že vypadáme jak nějaké security.
M: Asi jenom to, že jsme v těch vestách vypadali jak nějací těžkooděnci 😊.
Š: Jediné, co se mi vybavuje, jak v jezdeckých vestách vypadáme jako ozbrojení policajti.
Tréninky plavání, střelby, šerm, běh, pondělí až pátek a najednou k tomu ještě jezdectví deset sobot celé dopoledne v kuse, co ty na to? Nebyla obava, že toho je ještě více než hodně?
J: Jako bylo toho víc, ale s tím se počítalo.
M: No, v soboty jsem toho dopoledne moc nedělal, takže v pohodě.
Š: Tréninků bylo i je hodně, ale rychle jsem si na to zvyknul.
A máme tu první sobotu kurzu, teploměr hlásí pár stupňů pod nulou a ty se najednou objevuješ v naprosto novém, neznámém prostředí. Těšil ses? nebo v tobě byla malá dušička.
J: Těšil jsem se!
M: Určitě jsem se těšil.
Š: Těšil jsem se, ale zároveň jsem měl trochu strach, protože jsem nevěděl do čeho jdu.
A je to tu, sedneš na koně a dáváš mu první povel, který tě těsně předtím naučil trenér. Můžeš popsat, jak jsi to vnímal?
J: Bylo husté, jak tak velké zvíře je hrozně jemně ovladatelné.
M: Myslel jsem si, že mě kůň nebude poslouchat, ale naštěstí poslouchal 😊.
Š: Když jsem poprvé sednul na koně, tak jsem se bál. A když jsem se později naučil první povel, tak to byl perfektní pocit, že kůň mě poslechl.
Cítil jsi pokroky po každé sobotě nebo se ti zdálo, že přešlapuješ na místě?
J: Pokroky jsem cítil každou lekci.
M: Asi dvakrát se mi moc nedařilo, ale pokroky jsem určitě cítil.
Š: Pokroky jsem cítil někdy více a někdy méně.
Těšil ses na další jezdecký trénink?
J: Určitě ano.
M: Ano.
Š: Ano, vždycky jsem netrpělivě čekal na další trénink.
A co jezdecký trenér Standa Hošák a jeho kolegyně Denisa, jak jsi je vnímal?
J: Tak tady není co dodat, oba jsou super tolerantní a příjemní trenéři, lepší jsme snad ani nemohli dostat.
M: Oba dva milí a trpěliví, super trenéři.
Š: Oba dva jsou milí, perfektní, sympatičtí trenéři.
Kurz máš za sebou a nyní chodíš na individuální jezdeckou přípravu, těšíš se na ni a těšíš se na svůj první skok, byť přes prťavou překážku?
J: Bude to super, už se těším.
M: Těšín se, bude to těžké, ale těším.
Š: Ano, těším se, i když vím, že to bude těžší a těžší.
A teď slovo do pranice, věříš, že ve své pětibojařské kariéře dojdeš, až k plnohodnotnému absolvování parkuru v závodě?
J: To je vše ve hvězdách, snad ano 😊!
M: Doufám že ano.
Š: Pevně věřím, že ano.
Hřebčín HF Životice – webové stránky
