Rozhovor s trenérem parkurového jezdectví Stanislavem Hošákem

Od ledna začal náš klub systémově spolupracovat s Hřebčínem HF Životice, kterého spolumajitelem je trenér jezdectví Stanislav Hošák. Standa po pečlivém zvážení přijal naši žádost na spolupráci a první vlaštovkou byl tříměsíční základní kurz jezdectví, kterého se zúčastnili naši nejstarší pětibojaři – Beáta Gazdová, Vanda Žálková, Anna Studénková, Jakub Haman, Matouš Matloch a Štěpán Surma. Individuálně již trénuje Jonáš Ryška. Naši mladí pětibojaři po dobu deseti týdnů trávili každou sobotu celé dopoledne na hřebčíně a učili se základům jezdeckého řemesla. Nyní po absolvování základního kurzu mají pravidelné individuální hodiny.

Trenér jezdectví Stanislav Hošák má za sebou úspěšnou sportovní dráhu parkurového jezdce. Může se pochlubit dvojnásobným ziskem titulu mistra Československa a mistra ČR v juniorech, ve své sbírce má i titul mistra ČR v seniorech. Je úspěšným chovatelem koní a jeho Hřebčín je znám široko-daleko. Standa je i úspěšným trenérem parkurového jezdectví o čemž svědčí pravidelná účast jeho svěřenců na MČR a jejich vynikajících sportovní výsledky v podobě medailových umístění.

Podařilo se nám Standu trochu vyzpovídat, přeci jenom jsme chtěli zjistit, jak „velké kopyta“ přijal do učení.

Když jste poprvé uslyšel, že moderní pětibojaři z Frýdku-Místku by rádi ve vašem HF Hřebčíně trénovali, co vás napadlo?

Trénuji jezdce, kteří mají jezdeckou minulost. Ať už v dětství na ponících nebo dospívající v sedle velkého koně. Vždy už mají něco za sebou. Alespoň dva roky například někde v kroužku. Tady šlo o jezdce, kteří většinou NIKDY dříve neseděli v sedle a o co více, je tady ambice závodění, kdy někteří do dvou let musejí odskákat parkur o výšce 120 cm. Někteří jezdci se na tuto výšku nedostanou ani za pět let. První myšlenky byly tedy dost pesimistické … …. . Musel jsem si všechno promyslet, abych se na tento úkol začal dívat, jako na výzvu. Je to výzva pro využití vlastních koní a podmínek zázemí, které tady jsou.

Prosím, přibližte nám, co vše bylo nutno v HF Hřebčíně připravit a promyslet, abyste mohl naši výzvu na spolupráci přijmout.

V první fázi bylo nutno připravit sám sebe. Svůj přístup k výuce. Způsob výuky a svá očekávání. Hodně jsem musel přehodnotit některé své dosavadní aktivity, které byly náročné na můj čas. Nejde jen o soboty a neděle, ale jde o to, že z dlouhodobého hlediska jde o zodpovědné rozhodnutí. Prostě tady musím pro jezdce být. Dali jsme si cíl, že k němu společně dojdeme. Druhý a dost zásadní byl problém najít vhodné koně. Mít začátečnické potencionální závodníky v 15 letech je jiné, než když v deseti začnete s dítětem. Malý jezdec se oprská na poníkovi. Naučí se koně ovládat, naučí se koni důvěřovat a taky samozřejmě nepadá z takové výšky 😊. V tomto našem případě jde rovnou o velkého koně. Měl jsem a mám ve stáji kvalitní jezdecké koně. Jsem pyšný na vlastní chov, který tu máme. Naši koně jsou po celé Evropě. Dokonce jsme odchovali MISS ČR v kráse koně. Ale tyto nebylo možné použít. Chtělo to koně „profesora-učitele“., který bude trpělivý, tolerantní a bude ochotný jezdci některé chyby odpustit. Takových koňů není mnoho a když tak, si je majitelé hlídají. Možná to je také jeden z důvodů, proč nebylo snadné najít stáj blíže Frýdku-Místku. Mám-li být otevřený, který majitel stájí bude chtít riskovat zranění koně nezkušeným jezdcem?! Nastala doba hledání a testování. V této chvíli máme asi pět vyhovujících koňů, které se snažíme střídat.

Jaká je vaše motivace mladým pětibojařům pomáhat?

V okamžiku rozhodnutí, že do toho půjdu, to byla hlavně výzva. Jak už jsem to říkal, je to jiný způsob výuky a chce to jiný přístup. Pětibojaři ve výsledku musejí během 20 minut opracovat jakéhokoliv koně a jet s ním na 120 cm vysokou překážku. To chce kuráž. Během první lekce mě přesvědčili, že to stojí za to to zkusit … … .

Neměl jste obavy z přístupu naší tréninkové skupiny?

Přístupu jsem se neobával, spíše jsem byl zvědavý. Postupně jsme si museli na sebe zvykat a myslím, že nám to funguje. Těším se na každou další lekci.

V čem spatřujete slabiny našich pětibojařů.

Začíná se pozdě. Měli by se kolem koní začít pohybovat dříve. Chápu, že při trénování tolika disciplín je to složité, ale čas je hlavní nedostatek. Nejen to, že tato skupina začala poměrně pozdě, ale i čas trénovat chybí. Měli by být v sedle minimálně 2x týdně. MINIMÁLNĚ. Také čas strávený na lekci. Nejde o 60 minut ježdění. Jde o to pohybovat se po stájích, vyčistit si koně a uklidit kolem něho. To vše buduje vztah. Vzájemný vztah koně a jezdce. A vůbec celkový přístup k ježdění. Stará generace vždy říkala: „Nejdříve práce a pak zábava.“ Nejde o to, že bych potřeboval, aby jezdci uklízeli, na to mám jiné lidi, ale potřebují to ti jezdci sami. Rozumím tomu, že jsme daleko a dojíždění je komplikované, také tato doba různých omezení tomu nepomáhá. Ale budu rád, když se jezdci budou snažit být s koňmi co nejčastěji, jak je v jejich možnostech.

A naopak v čem tréninková skupina vyniká?

Byl jsem a stále ještě jsem mile překvapený, jak nám jdou rychlé pokroky. Jde vidět, že jde o sportovce zvyklé na svém těle zapracovat. Je dobře, že mají silná stehna, protože kůň se ovládá hlavně nohama. V tomto mají pětibojaři velkou výhodu. Také jsou disciplinovaní. Trénují, a když trénují, tak na 100 %. Faktem je, že kdyby v sedle polevili, kůň jim to dál pocítit … … . 

Moderní pětibojař, chce-li absolvovat závodní parkur, tak musí být držitelem licence. Můžete nám to trochu přiblížit, co to obnáší?

Licence se skládá z teoretické zkoušky znalostí koně. Otázky jsou ke stažení na webu. Ale jde o informace, která by měl každý jezdec určitě znát. Například části sedla a uzdičky koně. Vím určitě, ačkoli jsme si to několikrát říkali a ukazovali, dokonce to celá skupina dostala i v tištěné podobě, že TO NIKDO Z NICH, možná kromě Jonáše, neumí. Tady musí zapracovat sami a prostě se těch asi 30 otázek musí naučit. Druhá část zkoušky je praktická a skládá se z drezurního výcviku. To znamená ovládání koně povely, klus, cval, stát, doprava, doleva, a to vše podle povelů rozhodčích v sestavě cviků, která je předem známá. Také lze najít na webu. No a na závěr musí jezdec s koněm přeskákat parkur ve výšce 80 cm. Až tohle zvládneme, máme ze 70 % vyhráno. Pak už jen zvedáme výšku skoku 😊.

Mají vaši svěřenci šanci dojít až k zisku licence?

Nešel bych do toho, kdybych si to nemyslel. Jasně, že mají šanci. Bude to chtít hodně potrénovat, ale určitě šanci mají. Je to hodně na nich samotných, jak moc budou chtít.

Která otázka vám tu chybí?

?😊?, myslím, že žádná.

Trochu se zasníme a představte si, že váš svěřenec pětibojař má před sebou jízdu na závodě MČR v moderním pětiboji, budete nervózní?

Mám svěřence, kteří se každý rok MČR, ale v parkuru, účastní a VŽDYCKY jsem nervózní. Jsem nervózní hned 3x za koně, za jezdce i jako trenér. Tady v tomto případě budu také nervózní, i když zároveň se těším. Na MČR v moderním pětiboji jsem nikdy nebyl a těším se, že se někdy, někteří z mých svěřenců nominují a já 100 % pojedu s nimi, abych je podpořil a pomohl jim svou přítomností, jak nejlépe budu umět. Bude mi ctí, když se takových závodů budu moci zúčastnit a budu pyšný na své svěřence 😊. Děkuji.

Děkujeme našemu trenéru jezdectví Stanislavu Hošákovi za velmi inspirativní rozhovor a všichni se těšíme na další spolupráci.

Děvčata, kluci, tak co říkáte? Těšíte se na svůj jezdecký kurz? Máte chuť se přiblížit svým starším klubovým kamarádům? Nebojte, ta chvíle už se blíží!

Česká jezdecká federace – Stanislav Hošák

Český skokový pohár – představení Stanislava Hošáka (z roku 2015)

Hřebčín HF Životice – webové stránky

Hřebčín HF Životice – starší webové stránky

Jezdectví, Pětiboj - nadcházející události

ČPM 2024 – 2. kolo

Místo: Praha Termín: 7. 4. Propozice: ČPM 2024 – 2. kolo Ročníky 2010 a starší

ČPM 2024 – 5. kolo

Místo: Praha Termín: 8. 6. Propozice: ČPM 2024 – 5. kolo Ročníky 2010 a starší

ČPM 2024 – 8. kolo

Místo: Praha Termín: 5. 10. Propozice: ČPM 2024 – 8. kolo Ročníky 2010 a starší

Naši partneři

© 2024 • Tirata.cz