Bylo to perných deset sobot! Ráno vstát, teple se obléci, nezapomenout všechny jezdecké potřeby a hurá směr Nový Jičín, přesněji do Hřebčína HF v Životicích. Zpočátku panovala jemná oprávněná obava, mám na to? Postupem času však díky trenérům Denise a Standovi Hošákovi, obavy opadly a zůstalo jen těšení se na jezdecké tréninky.
Tříměsíčního základního kurzu jezdectví se zúčastnili naši nejstarší pětibojaři – Beáta Gazdová, Vanda Žálková, Anna Studénková, Jakub Haman, Matouš Matloch a Štěpán Surma.
Vyzpovídali jsme všechny účastníky kurzu jezdectví, a ti se s námi podělili o své zážitky. Nyní si můžete přečíst, jak kurz jezdectví prožily naše děvčata. Děkujeme Bety, Aničce a Vandě za rozhovor!
Když ses dozvěděla, že se v našem klubu otevírá kurz jezdectví, jaká byla tvá první myšlenka?
B: Byla jsem nadšená, nejen kvůli sobě ale i vůči klubu. Další kamínek do mozaiky pro lepší klub i lepší výsledky.
V: Páni, další disciplína? Jak to všechno máme stíhat?
A: Byla jsem ráda, protože to byla poslední disciplína, která zbývala do celku. Celkově to je úplně něco jiného než ostatní tréninky, co máme.
Měla jsi ihned chuť se přihlásit, či se ukázaly i pochybnosti.
B: Pochybnosti šly stranou. Od malička jsem byla v kontaktu s koňmi, takže jsem ani na chvíli neváhala.
V: Jako první jsme si nemyslela, že se do kurzu přihlásím. Nebylo to něco, co by mě úplně lákalo, obzvláště proto, že jsem měla trochu strach.
A: Hned.
Měla jsi vůbec představu, co vše obnáší absolvování parkuru pro moderního pětibojaře?
B: Ano měla. Ale vše vypadalo jednodušší na videích, než je tomu ve skutečnosti.
V: Tušila jsem, že to bude obtížné, ale ne tolik. Musíte totiž dávat pozor na spoustu věcí.
A: Ano, viděla jsem pětibojařský parkur v Praze.
Slyšel jsem, že společný nákup jezdeckých potřeb v Ostravě vyvolal párkrát hromadný smích, nějaká historka by nebyla?
B: Pro všechny to bylo něco nového. V plavkách se už všichni známe, ale když jsme na sebe oblékli vestu na koně připadali jsme si spíše jako policajti než jezdci.
V: Tohle bylo už docela dávno, takže si už opravdu nevzpomínám.
A: Neúčastnila jsem se.
Tréninky plavání, střelby, šerm, běh, pondělí až pátek a najednou k tomu ještě jezdectví deset sobot celé dopoledne v kuse, co ty na to? Nebyla obava, že toho je ještě více než hodně?
B: Obava byla skrz přítele, se kterým se mám možnost vídat jen přes víkendy. Ale vždy se dá najít řešení, jak to udělat.
V: Někdy toho mám opravdu hodně. Teď, když nechodíme do školy, tak mám více času, a proto to zvládám mnohem lépe. Ale když jsem měla někdy i tři tréninky denně a k tomu ještě spoustu věcí do školy, tak to bylo hrozně obtížné. Nejen po fyzické stránce, ale i po té psychické.
A: Ze začátku možná trochu, pak jsem to brala spíše jako věc, co mě baví, takže mi nevadilo tak trávit část soboty.
A máme tu první sobotu kurzu, teploměr hlásí pár stupňů pod nulou a ty se najednou objevuješ v naprosto novém, neznámém prostředí. Těšila ses? nebo v tobě byla malá dušička.
B: Bylo to super. Provedli nás po celém areálu a ukázali jak se správně a efektivně starat o koně a okolí. Nové prostředí mám ráda, takže malá dušička nehrozila. Možná jen ta zima byla vážně nepříjemná.
V: Popravdě měla jsem obrovský strach, i když jsem to na sobě nedala znát.
A: Těšila jsem se a byla jsem zvědavá jaké to bude.
A je to tu, sedneš na koně a dáváš mu první povel, který tě těsně předtím naučil trenér. Můžeš popsat, jak jsi to vnímala?
B: Jak už jsem psala výše, na koni jsem neseděla poprvé, ale byla jsem nadšená, že jsem se k tomu mohla vrátit a naučit se plno nových věcí. Dříve jsem seděla jen na westernovém koni a oproti tomuhle je to obrovský rozdíl. Ať už ve stylu jízdy nebo jezdeckém vybavení.
V: Jak jsme již napsala, měla jsem strach, ale když jsme udělali pár kroků, najednou to ze mě opadlo. Cítila jsem se mnohem lépe a začalo se mi to líbit.
A: Na koni už jsem předtím jela, takže to nebylo úplně poprvé. Pocit je to určitě super.
Cítila jsi pokroky po každé sobotě nebo se ti zdálo, že přešlapuješ na místě?
B: Pokroky jsem cítila.
V: Rozhodně zde pokroky byly, někdy pořádné a někdy malinké a když jsem jednou nebyla hned dvakrát po sobě, tak mi ze začátku přišlo, jako bych začínala od začátku.
A: Jo, i kdyby malé, vždycky to udělalo radost.
Těšila ses na další jezdecký trénink?
B: Stoprocentně jsem se těšila i když jsem věděla, že bolesti nohou se nevyhnu.
V: Vstávat v sobotu v 07:30? To pro mne, jakožto člověka, který o víkendu vylézá z postele až na oběd, bylo příšerné. Ale když jsem vysedla z auta na jízdárně, tak jsem byla opravdu ráda, že mě budík vyhnal z postele.
A: Ano.
A co jezdecký trenér Standa Hošák a jeho kolegyně Denisa, jak jsi je vnímala?
B: Standa je skvělý trenér, ví přesně co má dělat a jak co nejefektivněji a nejrychleji nás naučit jezdit. Má autoritu a zároveň má skvělou osobnost, člověk se prostě v jeho přítomnosti cítí dobře. Umí pochválit ale zároveň i pokárat, když něco děláme špatně. S Denčou jsem moc nejezdila, ale je taky dobrá trenérka.
V: Standa i Denisa jsou skvělí. Opravdu tomu všemu rozumí, jsou trpěliví, svědomití a sympatičtí.
A: Od začátku jsem na oba dva měla pozitivní názor. Jsou super.
Kurz máš za sebou a nyní chodíš na individuální jezdeckou přípravu, těšíš se na ni a těšíš se na svůj první skok, byť přes prťavou překážku?
B: Myslím, že to bude co nevidět, jelikož nám Standa říkal, že normálně se cválá po 40 odježděných hodinách a my jsme to jako pětibojaři zvládli za cca 12 hodin. Takže už se určitě těším.
V: Popravdě mi to přijde docela stejné, jako do teď. Jen se prostě posouváme zase o kousek dál. A překážky? No, možná přijdou i první pády.
A: Jo těším.
A teď slovo do pranice, věříš, že ve své pětibojařské kariéře dojdeš, až k plnohodnotnému absolvování parkuru v závodě?
B: Pokud vše půjde, jak má, tak stále doufám, že ano!!!
V: To je opravdu ve hvězdách, jak se říká. Vždyť ani teď nevíme, kdy budou další závody.
A: Možná někdy v budoucnu 😊.
Hřebčín HF Životice – webové stránky
